První studie je věnována osobnosti Emy Destinnové jako pěveckému pedagogu a její metodice výuky zpěvu, druhá jejím učitelům, manželům Loeweovým a jejich osobnímu a pedagogickému vztahu ke své vynikající žačce, a třetí se poprvé zabývá různými známými i méně známými portréty umělkyně, vzniklými za jejího života, i posmrtnými podobiznami.